Je bezdeští

jen duše větru ševelí vysoko v nebi a připomíná šepot, jakým slibujeme 

i psi jsou zticha 

stojím na kraji pole jako na břehu moře beze jména

a myslím na tato slova, která jsou podobna modlitbě   

neboť přestože stojím oběma nohama pevně na zemi 

nebo se to alespoň domnívám 

pak v tento okamžik radosti jsem pochopil světlo a tmu

a i když je tato chvíle vlastní jenom těm

kteří se nalézají ve vteřině lásky či smrti 

nebo těm, kteří vidí 

pak já, který poznal vteřiny oboje

tento dar, kterým je probuzení a jenž může překonat pouze polibek

jimiž dáváme smysl rtům, tichu, loučení a sobě  

přijmu, abych měl co dát

tak tančím jako Země, která je jiskrou kroužící kolem ohně

svítám za všechny, kteří se bojí opravdu otevřít oči

jsem nocí kolem tebe, když pro mě zhasneš svíčku

věřím v anděly při milování a v Boha na vrcholu, když tělo je má závrať     

a prosím o cestu k tvému srdci

jako o vodu